Půjdem na to od lesa II. Náruč matky přírody

Co pro vás znamená náruč matky? Jistotu, bezpečí, domov, vůni, tlukot srdce,  houpání,nasycení, vyprávění .....vrůstání do světa...

Dovolím si malou odbočku - v 90.let 20.století se začal rozvíjet nový obor -etnopediatrie ,která spojila objevy pediatrů, výzkumníků v oboru vývoje dítěte a antropologů, kteří studovali, do jaké míry je naše rodičovská péče založená na biologických potřebách a do jaké míry na kulturních zvyklostech.Tedy nabízí hledání odpovědi, co je NORMÁLNI )pro danou kulturu a dobu) a co je PŘIROZENÉ. V knize mě zaujala postřeh jedné jihoameričanky: "Jak mohou "západní (civilizované)  matky vychovávat dítě samy?Jena matka, jedno dítě, jeden byt...Kde jsou ty další NÁRUČE? Tetičky, babičky, sestřenky, sousedky ???"

Uvědomila jsem si, jak je opravdu velmi náročné pro matku i dítě ta obrovská permanentní blízkost (mám pro to přezdívku "svízel přítula")-daná i prostředím nepřátelským dětem a jejich přirozenému vývoji. .Sama mám (již odrostlé ) 4 děti,dlouho se pohybuji na půdě mateřských a rodinných center...Vidím,jak  častá je  situace, že žena má první miminko v náručí až to své ...Chybí nám sociální zkušenost péče o malé děti ze širší komunity. Zavřely jsem děti do institucí, zaklely jsme tuto vrozenou schopnost  do zkoušek profesionálů....

Koncept vícero náručí (další dvě tři kromě té základní rodičovské) má ještě úžasnou moc v situaci, kdy ta stěžejní náruč z jakéhokoliv důvodu na čas nemůže, selže, je vyčerpaná (partnerské vztahy atd.) Dítě je zvyklé a jisté i na další náruč, kde může pár dní pobýt a nezasáhne ho tedy emoční nepohoda matky.Jak jednoduchá sociální prevence.Vnímavý člověk nemůže nevidět, kolik dusna musejí naše "nalepené děti" s námi prožívat. "Svízel přítula".

Domnívám se, že není příliš šťastná situace, kdy z mateřské náruče předáváme dítě do systému, kde je až 25 dětí...Chybí zde mezičlánek -náruč jiného pečovatele, pak  menší skupiny a teprve kolem 5 roku potřeba větší skupiny.

Po naší velmi kladné zkušenosti s dvouletými dětmi v přírodním klubu mě napadá tak trochu paralela- nemohla by být jedna z těch dalších náručí v péči o dítě i náruč matky přírody? Vede  mě k tomu i až posvátná fascinace mrňat přírodním světem, dle Montessori je kolem druhého roku senzitivní období pro pořádek, řád..Není to právě přirozený vnitřní řád přírodního prostředí, který batolata naplňuje? Samozřejmě v doprovodu průvodce, který svým vnitřním  prožívání tento řád vnímá, obdivuje a naplňuje ho také klidem a úžasem a úctou.      samozřejmě jiná situace je pro dítě v terénu, které je tam s dospělým, pro kterého pohyb v přírodním prostředí či počasí narušuje zónu jeho komfortu, je naplněn strachy (klíšťata, umazání se atd.) V tomto případě tyto vibrace dítěti prožívání ruší...

Půjdu ve své hypotéze  ještě dále, co když existuje období ve vývoji dítěte,(jako po narození "zlatá hodinka" pro vznik silného přirozeného bonf´dingu)